Mořský led v Arktidě dosáhl 31. března své největší rozlohy v tomto roce - 15,25 milionů čtverečních kilometrů. Takto pozdě nebylo maximum zaznamenáno ještě nikdy od začátku satelitního sledování v roce 1979. Dosud největší zpoždění mělo v roce 1999. Tehdy měl led maximální rozlohu 29. března. Letos pokrýval o 670 tisíc čtverečních kilometrů větší plochu než v roce 2006.
Na začátku března se zdálo, že se plocha ledu přestala zvětšovat. Po krátkém poklesu však začalo mořského ledu opět přibývat a maximum se tak o několik týdnů opozdilo. Svou hodnotou se přiblížilo k průměru let 1979-2000. Dobře to znázorňuje graf pod textem níže.
Analýza amerického Národního centra pro údaje o sněhu a ledu (National Snow and Ice Data Centre, NSIDC) poukázala na atypicky chladné počasí a severní proudění větru v prostoru Beringova a Barentsova moře. Nad Aljašským zálivem a severně od Skandinávie určovaly ráz počasí tlakové níže. Vlivem těchto okolností způsobených zápornou fází arktické oscilace zasahovalo zalednění dále na jih než v jiných letech.
Zatímco teploty v Evropě a na Sibiři byly většinou podprůměrné, nad Severním ledovým oceánem (jeho středovou částí) zůstaly po celou zimu nadprůměrně. Extrémní výkyv arktické oscilace napomohl tvorbě silnější vrstvy ledu tím, že zpomalil odsun ledové masy mimo Severní ledový oceán. Proto by na konci letošního léta mohlo zůstat v Arktidě více ledu než v předchozích letech. Starší led je tvořen převážně dvou až tříletým ledem, opravdu silného víceletého ledu je málo a jeho množství se snižuje. Rozhodující význam pro tání ledu v letních měsících budou mít momentální povětrnostní podmínky, které nelze předem předpovědět.
http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2010040008
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat